Dronfest Plzeň 2019

    Jako každý rok jsme navštívili se synem Martinem DRONFEST v Plzni.  Opět v "DEPU" , nicméně teď ne přímo v objektu haly , ale ve stánkách okolo.

        Tradičně vystavují přední firmy vyrábějící drony, k vidění například i stánky malých dodavatelů, firem a škol ( SPŠE Plzeň )

Pár fotografií z akce:

Hned při pakování jsme viděli tento vůz - Ford Ká  - v desingové úpravě. A bylo jasné, že jsme správně.

Další zajímavé vozítko...

Na velkém hřišti závody koptér :

Celý prostor obehnaný sítí kvůli bezpečnosti přihlížejících:

Fy Telink předváděla své nejmenší TELO, půjčovala k vyzkoušení i dětem:

ROTORAMA  půjčoval dětem malinké drony a vznášedla, prakticky stále tam byly fronty dětí jaký byl zájem.
Klobouk dolů před autory a pořadateli právě téhle půjčovačky. Prakticky stále dokola dobíjeli baterie, opravovali drony po četných haváriích. Některé děti neměly s řízením dronů žádné zkušenosti, takže první seznámení bylo ve stylu plný plyn - náraz do stropu  a pád na zem. A tak stále dokola. Takže technici trpělivě opravovali, vyměňovali....

Vznášedla:

V místě velká výstava soutěže "FOTKAFILM" .  Opravdu nádherné fotografie  pořízené právě pomocí dronů...

Některé záběry jsou opravdu úchvatné. Doslova plné "atmosféry"...

K vidění bylo spousty stánků pro nejmenší:

Děti si mohly zkusit nějaký pokus, sestavit letadélko, dokonce bylo k vidění i "sestřelování" dronu míčkem.
Dron řízený jedním z vystavovatelů volně poletoval na ploše, děti měly za úkol malým molitanovým míčkem dron zasáhnout. Krásné...

Pro ty nejmenší připravené elektrovozy a hřiště:

A další soutěže například ovládání pásového terénního vozítka:

Prakticky všude poletovalo něco ve vzduchu. Když byl pilotem někdo hodně malý, většinou se to válelo na zemi vrtulemi dolů, nebo to odletělo někam hodně daleko...

Poměrně hodně jsme se zdrželi se synkem u stánku SPŠE Plzeň. Byla u nich možnost si sestavit na originální destičce plošných spojů malé světýlko s SMD LEDkou a CR2032 baterií. K dospozici mikropájky a instrukce od studentů - lektorů... PS vyroben frézováním pomocí systému dělicích čar.  Spoje ve stylu loga školy!  Moc hezké, vtipné -  velká pochvala!!

Pochválen byl od lektorů  i Martin za kvalitu letování! Pravda má už něco "odpájené" pomocí TS-100 , tak mu SMD  nedělalo až takový problém.  Navíc je mladý, dobře vidí!


Další místo, které mě zaujalo byl  stánek servisní firmy :

Dal jsem s nimi krátkou řeč a zkusil jsem taktickou otázku: "Umíte opravit vadný přenos videa ( FPV )  u Phantom 2 vision ?  Vše ostatní včetně telemetrie OK "  .. Odpověď sice zněla fundovaně ve stylu, že je vadný modul, který už není k sehnání., ale technici nejspíš až tak tento fenomenální problém u P2 v+ nestudovali, neboť na webu je dnes již spousty odkazů jak problém vyřešit prostým přehrátím FW u modulu.  ( http://ok1mhk.blogspot.com/2017/04/phantom-vison-2-nefunkcni-fpv.html )

Takže mým sítem neprošli , neuspěli, bohužel..

Mnohem více mě zklamala skutečnost, že na Plzeňské akci nebylo možno zakoupit pivo. Myslel jsem tím pravé pivo Plzeňské - minimálně Gambáč, nebo plnotučnou dvanáctku. Sice v nabídce jediného stánku s pivem byla nějaká jedenáctka s názvem Bohemian Pils a Raven světlý a Hells Bells ...

........ ale nejsem znalec, ty divné názvy ve mě vzbuzovaly pochybnosti,  ale  hlavně jsem nechtěl experimentovat. Vzpomněl jsem si , jak jsem kdysi zaexperimentoval s pivem značky  Budvar a celé odpoledne jsem z toho měl bolehlav.  Asi je pro Plzeňské pivo Dronfest příliš malá akce.


V místě byla k vidění i požární technika:

Na ploše měl stánek i "Hořejší"

Mne zaujal poslední model "multiprotokolového" rádia T16 :

Kromě klasických dronů bylo k vidění i spousty autonomních vozítek, pavouků - vesmě práce studentů SŠ. Bohužel jsem nepořídil fotogradii pavouka s šestnácti servy, se kterým se studenti umístili na prvním místě v Číně!!!

Celá akce velmi pěkná, za mě ale bylo lepší umístění v hlavní hale DEPA v minulém roce.
Procházení mezi stánky na úporném slunci je unavující. Na druhé straně se počasí vydařilo, lépe horko než déšť. Díky za pěknou podívanou a budeme se těšit příští rok!

Mikropájka TS-100 z Číny. Aneb za málo peněz hodně muziky!

Vždycky , když se ke mně dostane nějaký zajímavý výrobek, rád se podělím o zkušenosti s ním. V případě mikropájky TS-100 to platí dvojnásob.

  Prakticky po několikaletém zkoušení a testování různých  mikropájek je to asi to nejlepší, co jsem měl možnost vyzkoušet, otestovat a s radostí používat!  Měl jsem postupně několik kousků různých mikropájek, většinou bez regulace teploty:

 Většinou rovnou na síťové napájení:

 Poslední "model"  jsem v akci zakoupil před lety v Lidlu. Byla dodávána v sadě s asi desítkou pájecích nástavců.  Při udávaném výkonu jsem si od páječky sliboval především "klempířské" práce na VF krabičkách z pocínovaného plechu. Ale pájka byla buď moc horká , nebo okamžitě chladla po přiložení hrotu k plechu.  S pájkou jsem ale zapájel několik SMD desek. Měl jsem sice nápad dodělat regulaci tak, že by se měřil odpor ohřáté topné spirály a na základě toho nastavoval výkon. Ale nedošlo k tomu, chybí čas.  Nakonec jsem ji používal na přechodných místech spolu s triakovou regulací. Teď ji dostala manželka - spolu s různými původními nástavci ji bude používat jako vypalovačku na dřevo. K tomu ostatně původně byla určená:

 Zatím nejlepší co jsem měl doma a hojně používal a stále používám je WELLE WECP-20:

 Výborný kousek, sice starý nějakých 20 let ale stále funkční. Získal jsem ji kdysi při výprodeji z fy Český Telecom za bratru 400kč. Nastavitelná teplota, relativně slušný výkon. Lze letovat i pocínované krabičky. Na můj vkus je příliš tlustá rukojeť, samotné pájka a stolní transformátorová základna komplikuje přenosné.  použití. Relativně drahé pájecí hroty, lze ale koupit  "neznačkové"  a levnější z Číny a nebo nechat vysoustružit.  Poměrně dlouhá je  doba náběhu  mikropájky ze studeného stavu - cca 45 sec do teploty 300 stupňů celsia:

Při porovnání s TS-100 je ale Weller méně výkonná.

 Ale už k TS-100 . Páječka byla  zakoupená  na německém aukčním portále  e-bay u prodejce "Simsalabim",  stála něco okolo 1100kč v přepočtu na naší měnu.

O co se jedná – krásný a praktický výrobek obsahuje mikroprocesor a OLED display. Páječka dorazila v krásné krabičce, je zvyklostí, že se podobné předměty balí do luxusních krabiček s magnetickým zavíráním:

Spolu se základním hrotem , INBUS klíčem a strohým návodem k použití.

               V balení je ještě malý ministojánek z tvrdého drátu, který lze nasadit přímo na část mezi hrotem a tělem. V krabičce najdeme i  krátký  a uzemňovací kablík. Ten lze připojit na šroubek galvanicky spojený s tělem hrotu.

Jako stojánek pro mikropájku používám buď plechový výlisek ve tvaru Y , nebo soupravu "Powerfix" s lupou, držáky  a vaničkou na "špongiu" z Lidlu:

 Ač vypadá páječka velmi jednoduše je uvnitř  mikroprocesor řídí teplotu hrotu na základě údajů z čidla a je udržována stálá a přesná teplota hrotu.  Zapojení je poměrně složité, využívá mikroprocesor z řady STM s různými periferiemi ( akcelerometr atd... )  :

 Na rozdíl od jiných mikropájek  je pájecí hrot včetně čidla teploty jeden celek a vyměnuje se celý.  Cena hrotu je cca 5-7 dollarů. Možná to může znít jako nevýhoda, ale eliminací tepelných přechodů mezi výměnnými hroty a tělem (například u zmíněného Wellera WECP-20 )  lze mnohem přesněji udržovat nastavenou teplotu v různých režimech – například při ochlazování hrotu při pájení  materiálu, který odvádí teplo.

   Jsem za nějakých 30 let mé amatérské praxe samozřejmě zvyklý na klasickou trafopájku a dodnes na ní nedám dopustit. Jenomže postupem času se objevují SMD konstrukce a pro zapájení a výměnu  některých malých součástek je velmi důležité pájený spoj nepřehřát a nepoškodit měděné polepy na pertinaxovém základu. To dost dobře trafopájkou nejde.   Stejně tak různé levné mikropájky s absencí regulace teploty hrotu  nelze úspěšně používat. V klidovém stavu se roztopí na vysokou teplotu, která se při pájení díky odvodu tepla prudce zmenší. Výsledným efektem je pak v nejlepším případě přilepení hrotu k pájenému spoji s následným čekáním, až se spoj prohřeje na teplotu tání cínové pájky. V horším případě pak dochází k přepálení cínové pájky a výše popsané destrukci plošného  spoje.

I onou trafopájkou a levnými mikropájkami lze pracovat, podle známého pořekadla, že „dobrý muzikant zahraje i na starý střep“ , ale práce je  nekomfortní a  někdy náročná, protože je třeba používat více tavidla a letovat krátce, aby se spoje  nezničily. A stačí chvilka a spoj se přehřeje... 

    Při nastavení teploty na 240 -250 Č  lze plošný spoj prohřávat  mnohem déle, pájka při poklesu teploty okamžitě přidá a udržuje konstantní teplotu.

 Subjektivně je pájení lepší než se zmíněným Wellerem, výkon TS-100 je dostatečný i pro letování krabiček z pocínovaného plechu. Běžné krabičky z pocínovaného 0,5mm plechu nejsou pro TS-100 problém:

A zde pro srovnání video s trafopájkou:

  V tomto případě je samozřejmě výhodné nastavit o něco  vyšší  teplotu.

To se u TS-100 děje lokálně přímo na pájecím peru pomocí tlačítek. Tlačítka slouží i zapínání a vypínání  a k přepínání  režimu.  Vše názorně indikuje malý OLED display na těle pera:

   Napájení páječky je v rozmezí 12-24V. Samozřejmě se od toho odvíjí dosažený maximální topný výkon.  V praxi nedoporučuji jít nad 21V. Toto napětí mám dlouhodobě vyzkoušené. Při 24V napájení  kolegovi, který stejnou mikropájku používá  odešel spínací tranzistor uvnitř. Jeho výměna ale prý není problematická.

Ideální je používání 19V napájecího zdroje k notebooku.  Lze použít i včetně napájecího konektoru. Bohužel vodič je poměrně tuhý, nezřídka osazený kousek od konektoru feritovým odrušovacím válečkem.  K takovému adaptéru je vhodné vyrobit prodlužovací kablík s měkkými vodiči. Se zásuvkou odpovídající koncovce na kabelu adaptéru  na jedné straně a se zástrčkou  na straně druhé.

    Já používám napáječ s napětím cca 20V, také původně určený pro NTB, ale uvnitř zdroje jsem trimrem pro napětí přestavil výstup na 21V.  Lze ale použít i bateriové napájení v terénu!  Páječka funguje i při napájení 12V. Samozřejmě nemá takový výkon.  Teplota hrotu je sice nastavitelná ve stejném rozmezí, ale díky menšímu výkonu do hrotu je patrné větší ochlazování při pájení předmětů, které odvádějí teplo. Pro osazování desky plošných spojů je ale  i 12V pro napájení dobře použitelných. Odpor topné spirály pájecích hrotů je 8 Ohmů, když zanedbáme odpor spínacího mosfetu uvnitř , vychází maximální výkon dle OHMOVA zákona při 12V  : 12*12 / 8 =  18W
při 15V  je to již 28W a při 21V napájení  to dělá cca 55W maximálního  topného výkonu na hrotu!!!
Od napájení se tedy odvíjí i rychlost náběhu na zvolenou teplotu, ale hlavně schopnost prohřát materiály , které teplo odvádějí.

  Napájení se připojuje pomocí dutinkového konektoru na vršku mikropájky. Rozměr je 5,5/2,5mm. Jako vhodný malý a lehký se ukázal například konektor s  označením  HS 25-14  z GESu ( kód GES06601457, cena 7kč  ). Je vhodné použít také  lehký a ohebný vodič obsahující „ licny“ s měkkými vodiči. Takový vodič se těžko shání, mě asi 2 m krásné měkké dvoulinky dodal  ze svých zásob Franta OK1FKT.  Díky!!!

  U  konektoru  jsem  použil pružinku z propisovací tužky jako krátké prodloužení  ohebného konce konektoru. Kabel pak není namáhaný ostrým lomem v místě, kde vychází  z konektoru:

K mikropájce lze koupit několik různých hrotů. Mám ( z leva ) TS-B2,   TS-I,  TS-D24,  TS-BC2 a TS-C4.  Poslední dva jsou vhodné spíše na "klempířinu" a mají větší plochu hrot pro lepší převod tepla.  Základní dodávaný  hrot je klasický kuželový TS-B2.

U některých prodejců lze zvolit základní hrot při koupi těla, je možné vybrat z celkem sedmi různých provedení.
   Nakonec výměna hrotu ( tělesa ) je velmi rychlá, ze i během práce zaměnit hrot, pokud nějaký nevyhovuje svým rozměrem.

Můj nejoblíbenější hrot je  TS-B2  – klasický kuželový a TS-BC-2 - s malou ploškou na konci - je vhodný i na SMD osazování . 

 S mikropájkou TS-100 je pájení  velmi příjemné. Zajímavý  je velmi rychlý náběh do pracovní tepoty.  Je to dané malou hmotou vlastního hrotu.   Pracovat se dá cca 10 sec od zapnutí ze studeného stavu ( cca 270 stupňů ) , k ohřátí na  teplotu 330 stupňů Celsia je pak třeba cca 15 sec. při napájení 21V :

Pro srovnání u Welerky je náběh  na 300 stupňů Celsia za cca 45 sec, viz video v úvodu příspěvku..
To samo o sobě ukazuje na výkonnost mikropájky TS-100 a na schopnost udržovat v hmotě hrotu nastavenou teplotu.
    Po nějaké době nečinnosti , kdy vnitřní akcelerometr zjistí nehybnost  se teplota zmenší na 200 C, aby se nepřehříval hrot a páječka byla připravená k dalšímu použití.. Po delší době se vypne úplně.

Vše je možné opět nastavit v menu mikropájky. Nechci zde vypisovat veškeré funkce, zabralo by to mnoho času, ale vyzdvihnu takové, které se mi líbí a užívám je.  Jednou z nich je funkce měření napájecího napětí  a teploty  hrotu při vypnuté mikropájce.  Po stisku horního tlačítka se ukáže napájecí napětí a teplota hrotu. Lze to využít k měření teploty např. kapaliny, nebo chladiče. Stačí hrot vložit do kapaliny nebo přiložit k chladiči a můžeme měřit. Využil jsem tuto funkci k měření  rozdílu  teploty ohřáté vody v kelímku. Z rozdílu teplot a daného objemu lze spočítat výkon dodaný do vody topným odporem. Lze tak poměrně přesně měřit nepřímou metodou odevzdaný výkon atd… Na vebu lze nalézt i stránku s dostupným software. To lze nahrát do páječky pomocí mikroUSB  kabelu. Vzniklo mnoho modifikací původního sw, některé naprosto jiné. Jsou dostupné verze s vestavěnou hrou TETRIS !!

Tento FW obsahuje i funkční osciloskop!!!:

Nemá smysl opět uvádět postupy a návody jak na to, vše lze nalézt po zadání  "TS-100 sw "  atd... do vyhledávače.. V mojí mikropájce mám nahranou poslední originální verzi  sw 2.18 .  Lze editovat pomocí tlačítek veškeré nastavení.

  Naprosto skvělá je hmotnost mikropájky : Pouhých 32g !!!!

Ani po delší době práce není unavená ruka jako např. z trafopáječky.

Mikropájka TS-100  se zalíbila i mému synovi. Má už vlastní verzi v černém provedení. Dorazila v obyčejnější krabičce a bez příslušenství. S mikropájkou si Martin postavil např.  AVR tester součástek:

Nakonec pár záběrů řekne mnohem více než dlouhý popis. Další  video z  letování víčka další krabičky z pocínovaného plechu:

Na internetu lze mimo jiných  nalézt i pěkné video s názvem Weller-Killer, doporučuji shlédnout.
Je tam rozebraný hrot, měřený termočlánek uvnitř atd...

    Autor posledního videa  chtěl naznačit, že  mikropáječka TS-100 konkuruje jak cenou tak svým výkonem mnohem dražším mikropájkám. To je i můj názor.  TS-100 je opravdu povedený a kvalitní výrobek a nic na tom nezmění ani to, že je to čínský výrobek! Zavedení a značkoví výrobci to teď budou mít těžké. Konkurence ve formě TS-100 je opravdu značná, poměr cena/výkon veliký.   Vřele všem tuto páječku doporučuji, budete opravdu spokojeni. Samozřejmě by se nějaké "vady na kráse" také našly.  Mě trochu nevyhovuje profil pera v dolní části, kde se drží. Lepší by byl kulatý profil. Ale dá se na to zvyknout a hlavně je držení příjemnější, než např. už zmíněné Wellerky - tam je průměr pera tak velký, že z toho za chvíli bolí prsty.
    Další malou  nevýhodu vidím v poměrně dlouhých hrotech. Pro velmi jemnou práci např. s hrotem TS-I by se hodila možná poloviční délka hrotu. Čím je člověk starší, tím méně "stabilní" má ruce a na dlouhém hrotu je rozkmit přirozeným chvěním větší :-)  Ale délka hrotů je i u jiných mikropáječek podobná, ne-li větší....          Asi poslední  výtku mám  k teplotě dolní části při dlouhém letování s nastavenou vyšší teplotou. Ta je sice stále v rozmezí, kdy se dá pero udržet v ruce, ale zvlášť v parných dnech to není úplně ideální.  Beru to ale jako daň za malé rozměry.  Možná by se mi také líbil hrot s otvorem a možností výměny vlastních malých pájecích hrotů. Zatím nic takového není dostupné. Ale počítám, že k tomu upravím hrot s větším průměrem a s označením TS-C4, který jsem ostatně k tomuto účelu pořídil.  V plánu je malý otvor dovnitř hrotu se závitem M2 -M2,5 kam by se vyrobené mosazné hroty šroubovaly. Případně jen holý otvor zajištěný bočně vyvrtanou dírkou se zajišťovacím šroubkem. Možná než se k tomu odhodlám bude podobný hrot v nabídce.

Motorola GP350 a chybějící signály na syst. konektoru

   Pár lidí mě stále hecuje, abych dal zas do provozu OK0BM.  Než se vyřeší anténa na původní kótě, chtěl jsem převaděč převézt na náhradní místo, kde anténa je.  Jenomže během 2 let nečinnosti  původní převaděč zmizel. Bohužel jsem na kótu nejezdil tak často a tím že převaděč nevysílal a byl vypnutý jej někdo nejspíš ukradl. Na site se pohybuje spousty lidí nejen z mateřské firmy. Možná také někdo při demontáži zrušeného a vypnutého zařízení vzal  s sebou i onen modul převaděče  s napaječem 12V.  Naštěstí duplexer zůstal na místě, odvezl jsem alespoň ten.
 Nemám teď moc času se  babrat s úpravou dalšího modulu Nokia BD28 - je kolem toho docela dost práce a navíc jsem pohřbil na jednom z HDD  i nějakou dokumentaci k tomu.  Vzhledem k tomu, že předpokládám další úpravu ve  po vzoru  OK0BNH  tedy DMR/C4FM + analogový převaděč, chtěl jsem úpravu modulu BD28 směrovat již tímto směrem. Až se tedy vyřeší anténa na původní lokalitě, měl by být převaděč duální - tedy digi/analog.
Jenomže potřebuji  teď něco na náhradní lokalitu.  Chtěl jsem to udělat tak, jako spousty lidí před tím - dvě motoroly zádama k sobě, mezi ně kontrolér a hotovo.  Vyhrabal jsem tedy obstaróžní GM300 a jal se zkoumat co s tím.
Výkon to dávalo, jenomže chvíli - za moment je zadní chladič rozpálen do běla a automatika výkon stáhne dolů. Chtělo to nucené chlazení. Vzal jsem tedy místo vysílače jeden modul s hybridním zesilovačem a PLL s MC145152 , naštrapkoval kmitočet výstupu RPT a bylo hotovo.
Jednoduchý kontrolér jsem během chvíli našel s PICAXE :
http://members.westnet.com.au/page3/picaxe-08m_repeater_controller.htm   Příklad jednoduchosti a krásy..  Trochu jsem ale  upravil program, aby to nereagovalo na každý škrt v etéru a pro generování tónů použil  příkaz "tune" Příkaz tune generuje kvalitní harmonický tón a je v basicu pro PICAXE určen ke generování melodií. Originální a v původním programu použitý "sound" je moc ostrý a nezní hezky ani po průchodu dolní propustí. Tu jsem vynechal, stejně  tak operační zesilovač pro zesílení úrovně.  Nf pára z motoroly je k promodulování TX dostatečná a úroveň zvukového výstupu z PICAXE též.
 ( kdyby někdo měl zájem o upravený program napište mi )
    A propojil GM300 coby RX  s vysílačem. Prostě nejjednodušeji co to šlo. Při testu do zátěže na stole jsem ale  bohužel zjistil, že při slabých úrovních na vstupu signál při modulaci vypadává.  Problém byl v úzké motorole - jen 12,5kHz.   Měl jsem ještě jednu , bohužel také úzkou. Naštěstí se podařilo sehnat - vyměnit jeden 40kanálový kousek GM300  za 4-kanál GM350 - 20/25kHz verze.
Jenomže tady jsem také narazil. Při programování signálů na systémový konektor se nic nedělo.  PINy se tvářily "mrtvě". Po chvíli hledání jsem narazil na článek od SQ4BJA .

V podstatě se tam píše to co jsem objevil, že čtyřkanálová verze  motoroly GM350 je očesaná a chybí obvody interface pro systémový konektor. V článku je nějaký popis hlavně pro použití GM350 pro DIGI, ale o COR/COS signálu je zmínka jen v diskuzi s tím, že by bylo také potřeba...
Vzal jsem tedy schéma a začal hledat. Po chvíli pátrání jsem zjistil, že signály z řídicího procesoru  normálně lezou a lze je definovat při programování. Bohužel na zadní  konektor se nedostanou, neboť GM350 ve čtyřkanálu je prostě lowend a šetřilo se se součástkami. Takže tam spoustu smetí chybí.
V případě signálu COR/(CTCSS, CARIER detect )  ale stačí doplnit jeden jediný rezistor, který propojí PIN 8 systémového konektoru s vývodem procesoru.
Vše vyplývá ze schéma:

Jedná se o červeně označený rezistor 270 ohmů. Na desce je umístěn zde ( výřez z orig. dokumentace ) :

Ve stanici pak je zde:

Bohužel se jedná o rezistor velikosti  0603 o rozměru cca 1,6x 0,8 mm a není až taková sranda rezistor na desku přiletovat. Srovnejte s velikostí sirky na obrázku.  Protože jsem 270Ohmů neměl , vyhrobařil jsem 220Ohmů ( 221 ) potřebné velikosti 0603 z nějaké desky. V podstatě vyhoví hodnota 100Ohmů - 500Ohmů. Je třeba mikropájku a kvalitní tavidlo.
Správně by se měla na desku umístit ještě ochranná zenerka, ale není potřeba.
Po této úpravě je již signál na konektoru dostupný a lze v programu definovat aktivitu v LOG1, nebo LOG.0.
Je záhadou, proč tenhle rezistor výrobce neosadil - nejspíš kvůli vidině většího zisku od zákazníka. Ten je totiž nucen  pokud chce využívat tento signál zakoupit dražší model stanice GM350 ve 128 kanálovém provedení.

Převaděč již na stole do zátěže funguje, je třeba se ještě zmínit o mizerné citlivosti oné GM350 .
Při měření na STABILOCKu 4012 jsem se dostal na hodnotu cca 0,32microV pro odstup s/š 12 dB dle metodiky SINAD.
Zkoušel jsem ještě v servisním menu polochtat některé hodnoty a nakonec připojil sběrnici od varikapů ve vstupním obvodu motoroly na laboratorní zdroj. Chtěl jsem optimálně vstup doladit na největší citlivost.
Ale je to marný, je to marný , je to marný. V podstatě se citlivost nezměnila, jediná úprava, která mě napadá je vyřazení attenuátorů ve vstupním obvodu stanice. Ale mám trochu strach z následného  nepřizpůsobení stupňů mezi sebou - onen attenuátor se používá v profesionální praxi právě kvůli tomu.

Ale nakonec jsem se v tom už nevrtal, nechám to tak, jde o provozorium...


 Motorola GM300 je citlivější - něco okolo 0,13microV.  Už kdysi jsem dělal měření citlivosti na různých TRXech a GM350 je jednoznačně nejtupější. V profi provozu to tak nemusí vadit , ale spočítejte si , kolik je to v dB rozdílu mezi 0,32 a 0,12 microV .....  A tohle rádio je zejména pro digitální převaděče poměrně oblíbené - alespoň dle odkazů na webu.

Když pak porovnám jednoduchý vstupní obvod u GM300 s poměrně náročným, složitým a varikapy laděným vstupem u GM350 napadá mě, zda soudruzi z Motoroly někde neudělali chybu.
Podotýkám, že měření jsem dělal pod plnou palbou vysílače - tedy 25W , včetně duplexeru .
Ale při měření se nedalo zjistit ovlivňování přijímače vysílačem, ani když na vstupu RX byl  "neužitečný" signál cca -40dBm.  Ani u GM300 ( úzké provedení ) ani u GM350.
Napadlo mě ještě použít jako RX rádio Baufuňk 888, který je pro 70cm verzi v současnosti dostupný za cca 15 dolarů. Citlivost je výborná, o něco lepší než GM300, odolnost je však mizerná. Už při výkonu vysílače 2W dochází k zahlcování vstupu a zmenšuje se využitelná citlivost.

Úprava PA modulu z VKV TX Gorjenie

   Asi před 4 lety jsem upravil jeden komerční 250W PA stupeň s bipolárními tranzistory na pásmo 144MHz. Měl jsem v plánu to použít při občasných aktivitách jako je PD , PA atd..  Jenomže jsem zjistil, jak se to na tomto pásmu má a jaký je tam „humáč“ při závodech, ale  také proto, že se v budoucnu budu věnovat spíše 70cm pásmu a výše  jsem hotové PA  i se zdrojem prodal v Holicích.    

  Protože jsem moduly viděl na burzách  a protože mě např. OK1TOM  a další už delší dobu uhánějí abych udělal  kuchařku " jak jsem to" , rozhodl jsem se to po zkompletování útržků a fotografií  mé dokumentace pověsit na blog, abych to nemusel zvlášť posílat. Nakonec bylo třeba sepsat a učesat poznámky a útržky papíru a dát tomu "kulturu". 

O co jde?

Původně modul používaný pro VKV FM rozhlas – má výkon 250W. 

Čtyři kousky tohoto SPPA byly združené na 1kW výkonu v komerčním  vysílači VKV rozhlasu  značky Gorjenie.   

  Stejný modul – linearizovaný pro AM provoz se používal v AM leteckých vysílačích – samostatně, jen jeden modul.. Téměř identický modul používá i nějaké zařízení pro VKV rozhlas včetně zdroje: 

http://www.pa2mrx.nl/UK/PA2MRX-UK.htm?projecten07-UK.htm

S výkonem „jen“150W , případně s jinými tranzistory a výkonem nižším byl používaný  v méně výkonné verzi AM základnového leteckého TRXu.

V modulu jsou tranzistory BLV25 ( pozor ne BLW )  - bipolární kousky s původním určením pro 3m pásmo.  Každý má  dle  katalogového listu  cca 175 W na 110MHz. Přeladění o cca 30MHz výše se povedlo! 

( nahoru to jde ale vždycky hůř )  Výkon 220W to při buzení cca 20-25W dává bez problémů.

Z původního PA je třeba odstranit výstupní  vazbu a vyčistit plošný spoj např. měděnou licnou.

A hlavně vnitřek umýt např acetonem  od spálené a dlouhodobě vyhřáté/vypálené  kalafuny. 

Původní výstupní vazba je zvláštně selektivní , funguje dobře do cca 125MHz, pak jako když utne a strmě padá výkon s kmitočtem. Na vině může být nějaká rezonance na vyšším kmitočtu, případně jiné parametry tranzistorů, které jsou    určené na 3m pásmo.

  Odmontujeme veškeré kapacity z výstupního obvodu a na výstup tranzistorů zapojíme dvě linky z 25Ohm kablíků:

 Stínění obou 25OHM kabelů jsou na koncích VF uzemněné pomocí 220pF stiskávacích kondenzátorů proti zemi ( proti plusu  - je to stejný VF potenciál)   Protože použití těch slídových stiskávaček bylo nejslabší místo  celého PA ( ATC jsem  tenkrát jiné neměl )  doplnil prý majitel ještě další ATC čipy 220pF přímo proti zemi, neboť i v místě připojení slídy  proti napájení  je na spoji velká impedance.   Výstupy 25OHM linek  jsou oddělené vždy dvěma ATC čipy 150pF nad sebou  do výstupní sdružovací linky z 50OHM semirigid kabelu . (300 + 300pF ) . Pozor! Průběh kablíků se nesmí ničeho dotýkat.   

 Je třeba použít kvalitní  kablík.  To samé paltí o 25OHM linkách -  na kvalitě semirigid  kabelů záleží , ovlivňují celkovou  účinnost  zesilovače.  Zkoušel jsem kabely získané vytažením z původního feritového transformátoru, ale velmi se hřály – kontrola infrakamerou   to ukázala.  Zkoušel jsem i  dva 50OHM kabely paralelně  a nebo  kabel vyrobit tak, že jsem natáhnul opletení z 50OHM kabelu na příslušně silný   měděný a teflonem izolovaný drát.  To fungovalo mnohem lépe, ale nakonec jsem tuším někde na e-bay objednal cca 1m originálního kabelu 25OHM.  Vzpomínám že vyšel na cca 300kč, problém byl, že dorazil v obálce jen tak volně stočený ve značně zuboženém stavu. Doslova bylo štěstí, že šlo ze zlámaného vedení ustřihnout dva  15cm kousky. Stejnou délku má i výstupní 50OHM kablík.  Mezitím jsem zkoušel další kablíky, co jsem měl k dispozici, ( 35 OHM )   ale jednoznačně nejlepší se jevil onen kabel zakoupený z e-bay. Jedná se o celoplášťový kabel, průměr vnitřní žíly je nápadně silnější !  Zvláštností  bylo, že vnitřní žíla byla měděná a ne stříbrná ( postříbřená ) jak bývá zvykem.  Ale možná byla i pozlacená. Z  fotografií to už není  úplně patrné.

U vstupního obvodu  je třeba odpojit  útlumový článek na samostatné měděné  destičce a vstup pomocí  krátké propojky připojit rovnou do bodu před vstupní  trimr  dle fotografie.

Na vstupu  je třeba oddělit  dvěma kvalitními VF kondenzátory  okolo 1nF  linku z impedančního trasformátoru směrem k bázím obou tranzistorů. Jsou schované a špatně vidět pod vinutím. Je to nutné  kvůli linearizaci  a připojení předpětí, jinak by bylo do zkratu . 

 Dále je třeba odstranit  keramický 47pF kondenzátor  mezi bázemi tranzistorů.  120pF+ 82pF v NPO provedení ponecháme. Poté vyměníme původní primární vinutí za kvalitní 0,5mm s teflonovou izolací a zapojíme tak, jak je na obrázku – zrcadlově oproti původnímu vinutí .

 Vinutí má necelé dva závity.

Tím je úprava vstupu hotová. Ještě je třeba připojit předpětí na tlumivky původně proti zemi. Studený konec odpojíme a připojíme na blokovací kapacitu proti zemi.

    Finální úprava před měřením.:

 Použil jsem dva moduly předpětí od OK1VPZ  - pozor v modulu je třeba zablokovat IO-stabilizátor. Verze  TI7805 kmitá bez elytu alespoň 2M2 na vstupu a výstupu.  V originále na výstupu chybí!!

Při oživování jsem při napětí 31V a omezení 3A budil 5W a nastavil vstupním trimrem nejnižší SWR na vstupu.   Minimální SWR se nekryje s maximálním výkonem, v mém případě dával modul necelých 60W  při vstupním SWR 2,4.   Při větším buzení se SWR trochu zmenší na cca 2,1 , je to dané nelinearitou tranzistoru – jeho vstupu. Zkoušel jsem se vstupním obvodem laborovat, lepší SWR do vstupu bylo jen s jedním závitem na transformátoru, PA ale pak nešlo tak dobře vybudit.  Skoro nevýznamné bylo použití malých kapacit z bází proti zemi. Přínos asi 4W nestál za to obětovat pěkné trimry, co jsem měl. V poznámkách stojí - trimry nestojí za to - Hi.   Klidový proud tranzistory je nastaven na 400mA, při menším klidovém proudu se jen  o něco zmenší výstupní výkon.  Minimální  Ic klidový proud jsem vyzkoušel  okolo 200mA, při menších proudech se již projevuje nelinearita PA.  Poté je možno  zrušit proudové omezení a zkusit budit do komprese 1dB. Je třeba použít alespoň výstupní PWR metr a zátěž, neladit do antény L

Pokud je dodržena délka kabelů 15cm , měl by zesilovač fungovat bez dalšího nastavení. Na výstupu 50Ohm kabelu jsem dodatečně připojoval  malou ATC kapacitu  okolo 12pF proti zemi – zvednul se trochu výstupní výkon a zmenšil napájecí proud.  Ideálně je vyzkoušet kvalitním výkonovým trimrem – pak změřit a osadit pevný ATC čip. A samozřejmě doladit vstup, nepatrně se to ovlivňuje. 

Díky poměrně malému zisku je PA hodné, nekmitá...

 Napájení zajišťuje průmyslový spínaný zdoj Ascom původně 48V/19A   ze změněným výstupním napětím na 31V.

  Při tomto napájení lze získat při buzení cca 30W  výstupní výkon okolo  270W.   Pro kompresi 1dB je změřený výstupní výkon okolo 250W a pro spolehlivou práci je rozumné maximum cca 200-220W.

Účinnost je  spočítaná +/- 50 procent.

   Omezení zdroje bylo nastaveno na  16A, při tomto proudovém omezení napájení  není u modulu třeba řešit výstupní ochranu proti vysokému SWR.  PA to přežije bez problému – vyzkoušeno po dobu asi  1 minuty bez zátěže. Je třeba ale počítat právě s maximálním výstupním výkonem cca 220W. To odpovídá buzení 20-25W dle  teploty modulu.  Na měření SWR na výstupu je možno použít vestavěný obvod. 

  

   Pokud bude někdo používat PA ve spojení s FT-857, 897 , důrazně varuji před používáním neupravených transceiverů – konkrétně jejich ALC.  Popisu je na webu dost a  tato úprava je NUTNÁ podmínka pro provoz s  jakýmkoliv  PA.  I tak už je to na hraně , o buzení dalších PA  s tímto řetězcem nemůže být ani řeč.

 Na výstup PA je třeba zapojit filtr harmonických, nebudu zde popisovat, já použil hotový modul  získaný někde na burze. 

  

Není úplně ideální , ztrácí se na něm cca  8 W výkonu, dalších  5 W je na relé.

K přepínání výstupu jsem použil nějaké 75OHM ruské relé, které mělo zničenou cívku .  Přemotání bylo komplikované – vzhledem k nemožnosti demontovat cívku jsem musel vinout podobně jako toroid. Kvůli zjednodušení  převinutí – méně závitů jsem vinul 0,5mm Cus drátem a k napájení pak bylo použito čínského STEP-DOWN modulu, tedy měniče,  který dělá při TX z 31V -  4 V/1A pro relé.  Na vstupu je klasické malé QN – funguje to bez problému nejspíš dodnes, i když ono QN pro 20W na 144MHz je už také na hraně.

Bohužel finální fotografie modulu ve skříni od útlumového článku TESLA se nedochovala, nebo je někde zapadlá v digitálním "bordelu" který na několika discích mám. Pokud  obrázky objevím, doplním je. 

 V zadní části byly umístěné dva 48V ventilátory trvale napájené z 31V pro PA - díly menšímu napětí nebyly skoro slyšet.  Na předném panelu byl čínský modul třímístného displeje pro měření proudu. 

(  http://ok1mhk.blogspot.com/2016/11/digitalni-voltmetr-sonda.html  ) 

 Na výstupní SWR metr jsem připojil nějaké hlídání s operákem - při větším SWR než 2  při 220W výstupního výkonu   to spustilo pípák.  Na výstupu PA byl původně i cirkulátor Kathrein, ale docela hřál a žral výkon, tak jsem ho demontoval. 

 Snahou  bylo postavit zesilovač s co nejmenšími náklady.   V dnešní době by bylo asi vhodnější použít již poměrně dostupné  LDMOS tranzistory  i z hlediska čistoty výstupního signálu, ale pokud se někomu doma modul válí, je škoda ho nevyužít.  Modul se  před časem prodával na burzách  okolo 1000kč, další náklady byly okolo 1000kč  včetně bazarového relé - nepočítám zdroj.  Každým rokem jsem modul viděl ve Friedrichshafenu za cca 40EUR .  

  

   200W VF výkonu  ve spojení  s nějakou ziskovější YAGI je už i vstupenka pro  případné  EME spojení !

Jinou úpravu, kterou jsem s dalším modulem realizoval bylo předělání na KV lineár 1,8-50MHz. Provedení je klasické s transformátorovými vazbami, celou desku je třeba odstrojit a  zůstanou pouze tranzistory na desce + chladič. Napájení je pomocí nf tlumivky připojené do do středu výstupního trafa  - to je tvořené dvěma stejnými válečky získanými slepením většího stiskávacího  feritu – tzv. klapačky.  Lze  dosáhnout 300W při buzení jen 15W na 7MHz.